Jack Rozparovač je přezdívka, kterou byl pojmenován sériový vrah (nebo vrazi) který působil v převážně chudé čtvrti Whitechapel a v přilehlých částech Londýna v druhé polovině roku 1888. Tato přezdívka byla převzata z dopisu pro Central News Agency, který byl publikován v době vražd a jenž údajně pocházel od osoby, která se k vraždám přihlásila.
Legendy obklopující řádění Jacka Rozparovače se staly kombinací právoplatných historických výzkumů, konspiračních teorií i folklóru. Nedostatek důkazů pro potvrzení identity pravého vraha, dovolilo Ripperologům (termín používaný k označení autorů, historiků a amatérských detektivů, kteří se zabývají tímto případem) obvinit velkou škálu jedinců z vražd spáchaných Jackem Rozparovačem. Noviny, jenž se stávaly v této době stále více populární, přispěly k dalekosáhlé a věčné slávě vraha díky reportážím o hrůznosti útoků a neschopnosti policie vraha dopadnout. Policisté občas vraha na místě činu zmeškali jen o několik minut.
Oběťmi byly ženy, které si vydělávaly na živobytí prostitucí. Typické Rozparovačovy vraždy byly spáchány na veřejných, nebo alespoň částečně veřejných místech. Vrah podřezal hrdlo oběti a poté zohavil mrtvolu. Někteří lidé věří, že vrah nejprve svoji oběť zaškrtil, aby ji utišil. Fakt, že některé oběti měly vyříznuté vnitřnosti vedlo k poznatku že vrah měl nejspíše nějaké znalosti z anatomie a vyznal se v chirurgickém řemesle.
Příběh tohoto sériového vraha zaujal mnoho spisovatelů (např. Arthur Conan Doyle), později se dočkal i mnoha filmových a televizních zpracování.
Počty a jména Rozparovačových obětí jsou předmětem mnoha diskusí. Kanonická pětice obětí je podskupinou jedenácti obětí zaznamenaných v policejní dokumentaci jako „Vraždy ve Whitechapelu“
Nejrozšířenější seznam známý jako Kanonická pětice obsahuje jména následujících pěti prostitutek (nebo předpokládaných prostitutek, jako v případu Cathrine Eddowesové) z východní části Londýna zvané East End:
Tento seznam zahrnuje názory různých autorů, když základem jejich myšlenek jsou soukromé poznámky Sira Melvilla Macnaghtena, hlavního konstábla městské policie a Service Criminal Investigation Department z roku 1894. Tyto poznámky byly zveřejněny v roce 1959. Macnaghtenovy poznámky ukazují především jeho vlastní názor, který nutně nemuseli sdílet i ostatní vyšetřovací komisaři (například inspektor Federick Abberline). Macnaghten začal u policie působit až rok po vraždách a jeho poznámky obsahovali vážné faktické chyby o možných podezřelých. Z tohoto důvodu někteří Ripperologové upřednostňují vynechání jednoho nebo více jmen ze seznamu kanonické pětice obětí. Obvykle to bývá Stridová (nebyla nijak zmrzačená kromě podříznutého hrdla a pokud se dá věřit jednomu svědkovi, tak byla napadená na veřejnosti), a také Kelly (byla mladší než ostatní oběti, zavražděná uvnitř a byla mnohem víc zmrzačená, než ostatní oběti)Někteří zase seznam rozšiřují o jména jako Martha Tabramová a další, které byly pravděpodobně také oběti Jacka Rozparovače. Někteří badatelé dokonce tvrdí, že série vražd nebyla dílem jednoho vraha, ale neznámého počtu vrahů, kteří takto jednali nezávisle na sobě.
Zohavení objetí se postupně zvyšovaly, pouze s výjimkou Stridové (při útoku na ni byl vrah zřejmě vyrušen). Nicholsové a Stridové nechyběly žádné orgány, Chapmanové vyjmul vrah dělohu, Eddowesová neměla dělohu a ledvinu a její obličej byl zohavený. Srdce Kellyové se nanašlo na místě činu, ale mnoho jejich vnitřních orgánů bylo odstraněno a ponecháno v jejím pokoji.
Pět kanonických vražd bylo obvykle spácháno v noci a když se blížil víkend. Staly se někde v ústraní, kam ovšem měla ale přístup veřejnost. Datovány byly většinou ke konci měsíce, nebo týden poté. Případ od případu se ovšem toto pravidlo lehce odlišovalo. Kromě rozdílů, které již byly uvedeny, Eddowesová byla jedinou obětí, která byla zavražděna v centru Londýna, i když to bylo na hranici centra a okrajových čtvrtí. Nicholsová byla jedinou obětí, která byla nalezena volně na ulici, ačkoli tato ulice byla tmavá a opuštěná. Hodně zdrojů tvrdí, že Chapmanová byla zavražděná po východu slunce, když policie ani doktoři, kteří ohledávali tělo tuto teorii nepotvrdili. Vrah Kellyové ukončil šestitýdenní pauzu mezi vraždami. (Mezi vraždou Nicholsové a Chapmanové byl týden a tři týdny uplynuli mezi vraždou Chapmanové a tzv. „dvojitou vraždou“)
Hlavním problémem při identifikaci toho, co bylo prací Jacka Rozparovače a co nikoli, je množství hrůzných útoků na ženy během této éry. mnoho expertů ale tvrdí, že typickými rysy práce Jacka Rozparovače jsou právě ona hluboká podřezání krku, zohavení těla v oblasti břicha a genitálií, odstraňování vnitřních orgánů a zohavení obličeje.
Oběti dalších vražd a útoků, které se udály ve stejném období a podobným způsobem, byly dalšími kandidáty na seznam obětí Jacka Rozparovače. Tyto útoky ovšem nebyly dostatečně zdokumentované. Můžeme do nich ale zahrnout:
—————